Boty dolů! Ať nemáme velké hlavy a zakrnělé nohy. Tak zní výzva
Spojil dvě vášně: medicínu a sport. Lékař
z Hradce Miroslav Havrda však z těchto dvou „disciplín" vybral ještě jednu podmnožinu, péči o nohy. A stal se z něj propagátor chození bez bot.
Pod stolem v ordinaci má dřevěnou hračku, která vypadá trochu jako dřevěná rohožka. Sundá si pantofle a přejede si po ní několikrát nohama.
„Skvělá věc," říká lékař Miroslav Havrda. „Je to přístroj na reflexní masáž nohy. Ta posiluje svaly, stimuluje vnitřní orgány, ale taky člověk osvobodí, když je naštvanej. Je to i otázka duševní hygieny," upozorňuje propagátor chůze bez bot v rozhovoru, jenž je dalším dílem seriálu Zajímaví lidé Hradecka.
Vedle stojí přístroj za tři čtvrtě milionu, který pomáhá diagnostikovat pacientovy potíže s nohama. Jak došlapuje, jak je stabilní, jak chůze ovlivňuje jeho tělo…
Proč by měli lidé chodit bosi?
Lidská noha degeneruje. Máme sedavý způsob zaměstnání i přepravy. Sedíme u počítače a v autě . Když to přeženu, tak za miliony let budeme mít velkou hlavu, břicho a zakrnělé nohy, které nebudeme umět používat. Pak to doháníme sportem. Jenže kolo, kolečkové brusle – to je jiný pohyb, navíc lidé nosí speciální boty a hrozí jim zranění.
A proti tomu nám chození bez bot pomůže?
Je to přece přirozené. Šerpové v Tibetu, Masajové a keňští běžci v Africe chodí bosi. A nohu mají pevnou, trénovanou, stabilní. Tady všude jsou pevné povrchy, což se noze nelíbí. Navíc je tady konvence, která nařizuje chodit v botách. Těžko půjdete
na ples bez nich…
Ale také v Hradci se v poslední době objevilo pár lidí, kteří chodí bosi i v zimě.
To jsem zaregistroval. Je to nějaký klub, ale osobně se mi to moc nelíbí. Ve městě je velké riziko zranění. Tibeťani mají na noze centimetr tlustou mrtvou kůži, vlastně jako podrážku. Evropan má kůži na noze jako prdelku miminka. Šlápnou na střep, na injekční stříkačku, to všechno se může stát.
Trend být skoro naboso se objevil i v běhání, fenoménu poslední doby. Co mu říkáte?
Ano, jde o minimalistické boty. Jenže to je pro mladé se stabilní zdravou nohou. Člověk může mít patní ostruhu, vezme si minimalistické boty a půl roku nebude chodit …
V západní Evropě i ve světě se chodí naboso po specializovaných chodnících. I vy je propagujete. Kde jste se s nimi setkal poprvé?
Před dvaceti lety na Novém Zélandu. A začal jsem jejich poznatky využívat tady
v rámci neurologické praxe. Vlastně jsem se stal zakladatelem české podiatrie.
O co jde?
Je to medicína nohy, nauka o noze. V Anglii nebo Americe existuje už sto let.
Máte v Česku odezvu?
V roce 2001 jsme založili Českou podiatrickou společnost a o deset let později jsme se stali členem celosvětové asociace. Jako první z východní Evropy. Máme zhruba pět set členů, ale nejde jen o lékaře. Jsou tam také fyzioterapeuti, lidé z oblasti rehabilitace, obuvnictví, protetiky, pedikéři.
Jak funguje vaše práce v praxi?
Přijde člověk – a staráme se i o děti od tří let – uděláme mu diagnostiku. Ta funguje jako prevence, ale také samozřejmě v případě nějakého problému. Důležitá je například i teplota. U klasického pacienta ne, ale u diabetika ano. Řekneme, pozor, on má studenou jednu nohu. To může značit problém třeba v cévách.
Po diagnostice následuje co?
Zjistíme, jak člověk chodí, běhá a doporučíme mu správnou botu nebo léčbu. A do té boty vložky. Dělají se termoplastické, to znamená, že se přesně přizpůsobí každému člověku. A on se pak vlastně srovná – vyrovnají se všechny disbalance. Tuhle metodu využívají všechny kluby v německé fotbalové bundeslize, většina hráčů v hokejové NHL. Tam si ale každý zajišťuje vyšetření sám.
Často se mluví o tom, že děti chodí ve špatných botách. Jaký na to máte názor?
Je to – samozřejmě – úplně individiální. Ale stačí se podívat do světa, tam se tímto problémem už dávno zabývají. My už umíme kouzla jako oni.
A co například vrcholoví sportovci?
Jezdí k nám profesionální fotbalisté, hokejisté, biatlonová reprezentace. Už pochopili, že je potřeba zabývat se svýma nohama. Ale oni nejsou naše priority, hlavní jsou v uvozovkách normálni lidi, kterým pomáháme po úrazech, operacích, při pohybových problémech, při bolestech zad.
Když kameny či špunty od vína léčí…
Hradec Králové - Poprvé ho viděl v Ramsau, známém středisku rakouských Alp. Chodníček, jenž lidi léčí – a navíc jim pomáhá relaxovat.
Chodí se po něm totiž bez bot. „A tak jsem si takový udělal pro rodinu, děti a kamarády u sebe na chaloupce," říká lékař Miroslav Havrda.
Není to jen ledajaká stezka, najdete tady rozličné povrchy. Právě tato rozmanitost pomáhá, unavená či zraněná noha totiž dostává impulsy všeho druhu.
„Jdete po bahně, šiškách, kládách, špalcích, měsíčních kamenech," popisuje propagátor chození bez bot. „Ale také třeba po špuntech od vína ," usmívá se. „Člověk tak absolvuje reflexní terapii nohy, která stimuluje vnitřní orgány," dodává.
Vedle má i box s ledovou vodou, jež pomáhá například proti křečovým žílám.